Kavárna ve tmě: Když oči mlčí a srdce začíná vidět
Objevte můj zážitek z kavárny ve tmě, kde mizí masky, zastaví se čas a začíná opravdové naslouchání. Někdy vidíme nejvíc, když nevidíme vůbec.
Dvakrát jsem vstoupila do prostoru, kde vládne absolutní tma.
Ne tma zhasnutého pokoje, na kterou jsme zvyklí. Ale tma, která nepustí ani paprsek světla.
Nejdřív jsem to brala jako experiment. Chtěla jsem zjistit, jaké to je, když zrak – smysl, na který se tak spoléháme – přestane existovat.
A pak to přišlo.
Když lidé přestanou mít tváře
Ve tmě přestali existovat lidé tak, jak je běžně vnímáme.
Žádné obličeje, žádná těla, žádné masky, žádné hodnocení.
Zůstaly jen hlasy.
A najednou jsem si uvědomila, jak moc nás ovlivňuje to, co vidíme.
Jak rychle si vytvoříme názor, protože vidíme tvář, oblečení, gesta.
Tady ne.
Tady jsme byli všichni rovni.
A možná proto jsme si byli najednou mnohem blíž.
Když čas přestal existovat
Měla jsem pocit, že uběhlo čtyřicet minut.
Ve skutečnosti to byla hodina a půl.
Tma vzala čas a nechala jen přítomnost.
Hlasy, smích, příběhy.
Bylo zvláštní cítit, jak se svět zpomalí, když nevidíte.
Jak přestanete přemýšlet o tom, co bude, a prostě jen jste.
A možná právě tehdy začínáme vidět nejvíc.
Oni vidí jinak
Obsluhovali nás nevidomí. S neuvěřitelnou jistotou, jako by viděli. Přesně věděli, kudy jít, co kam položit, jak s námi mluvit.
Byla jsem to já, kdo neviděl.
Oni viděli – ale jinak.
Vnímali prostor, hlasy, náladu, přítomnost.
Někteří neviděli od narození, jiní ztráceli zrak postupně.
Někdo měl barevné sny, někdo poznával svět jen podle zvuku a hmatu.
A přesto měli v sobě tolik života, smíchu a plánů, že by jim to mnozí zdraví lidé mohli závidět.
Tma sbližuje, světlo vyjasňuje
Kavárna ve tmě mi připomněla, jaké to je naslouchat bez očí.
Když hlas nemá tvář a my slyšíme doopravdy.
Když na chvíli přestaneme hrát role a jsme všichni stejní.
A taky mi ukázala, jak moc je zrak jen částí vnímání.
V EOV – vidění bez očí – děti i dospělí často zjistí, že svět můžeme vnímat i jinak než očima.
Že existuje světlo, které není závislé na zraku.
Že tma sbližuje… a světlo vědomí pak všechno vyjasňuje.
Možná proto jsem si z té kavárny neodnesla jen kávu a víno, ale další střípek do mozaiky života.
A nové přátele, kteří mi ukázali, že někdy nejvíc vidíme právě tehdy, když nevidíme vůbec.
Zamyslete se…
Jak by vypadal váš svět, kdybyste na chvíli zavřeli oči a jen naslouchali?
Bez masek, bez hodnocení, jen vy a přítomnost.
Možná zjistíte, že někdy vidíme nejvíc právě tehdy, když nevidíme vůbec.
Podělte se v komentářích, jaký byl váš nejhlubší zážitek, kdy jste se dívali srdcem místo očima.
O mně
Jmenuji se Iveta Skřivanová a provázím lidi na cestě zpět k sobě – k vnitřnímu klidu, síle a autenticitě.
Prostřednictvím naslouchání, meditací, Reconnective Healing a EOV (vidění bez očí) pomáhám lidem znovuobjevit jejich vlastní světlo a přirozenou moudrost, kterou v sobě neseme všichni.
Pokud cítíte, že chcete prozkoumat své vnitřní vidění nebo se naučit naslouchat životu jinak, kontaktujte mě.
víc informací na www.ivetaskrivanova.cz.
Všechny články v blogu