Když jsem si dovolila být ne/dokonalá

Tento článek píšu hlavně pro sebe.Ale věřím, že se v něm možná najdete i vy.

Zajímá mě více

Po našem natočeném dokonale/nedokonalém videu s Tamarou jsem netušila, co se ve mně otevře.

Bylo to její první video v češtině.
Bylo spontánní.
Bez přípravy.
Bez střihu.
Bez „wow efektu“ v prvních 10 vteřinách.

Bez dokonalé techniky.
Bez scénáře.

A přesto jsme ho zveřejnily.

Pro mnohé to možná nebylo dost.
Pro některé to bylo „málo“.
Pro kritiky to nebylo zajímavé.

Ale pro nás?

To byl obrovský krok.

🤍 Proč?

Protože já bych dřív bez přípravy před kameru nikdy nešla.
A už vůbec bych to nezveřejnila, kdyby to nebylo perfektní. Vždy jsem přeci byla sobě tím největším kritikem.

A právě to mě zastavilo.

Uvědomila jsem si, jak moc jsem celý život žila v programu:

„Až to bude dokonalé, teprve pak to můžu ukázat.“

Jenže dokonalé to pro nás nikdy není.

A tak se neukazujeme.

🎭 Strach z chyb

Celý život jsem se snažila své chyby překonávat.
A ty, které překonat nešly, skrývat.

Proč?

Protože jsem chtěla být přijímána.
Chtěla jsem být dost.
Chtěla jsem si zasloužit lásku.

Možná to znáte…

Snažíte se.
Zlepšujete se.
Pracujete na sobě.
Dosahujete výsledků.

Ale uvnitř je stále prázdno.

Protože to celé děláte pro někoho.

Pro uznání.
Pro ocenění.
Pro autoritu.
Pro ty, jejichž lásku chcete získat.

A když konečně něco dokážete…
nedostaví se to, co jste čekali.

Nebo přijde pochvala s „ale“.

A vítr z plachet je pryč.

🔁 Začarovaný kruh

I já jsem si uvědomila, že jsem se celý život přizpůsobovala.

Překonala jsem obezitu.
Vadu řeči.
Nejistotu.
Strach z vystupování.
Stud.

Dosahovala jsem úspěchů ve škole, ve sportu, v podnikání.

Ale uvnitř?

Čekala jsem na ocenění od konkrétních lidí.
Od autorit, kterých jsem se bála, ale záleželo mi na nich.

A když nepřišlo…

měla jsem pocit, že pořád nejsem dost…ani pro ně ani pro sebe.

To je ten kruh.

Snažíte se být lepší, abyste byli přijati.
Ale tím se vzdalujete sami sobě.

🌱 Kdy jsme uvěřili, že nejsme dokonalí?

Dnes ve své práci vidím, jak se to rodí už v dětství.

Dítě je autentické.
Je přirozené.
Je své.

Ale když jeho energie není přijímána,
když je hodnoceno, srovnáváno, opravováno…

začne věřit, že musí být jiné, aby bylo milováno.

A tak potlačí samo sebe.

Začne hrát roli.

A my tomu pak říkáme „dospělost“.

💡 Co mi to video ukázalo

To ne/dokonalé video mi nastavilo zrcadlo.

Uvědomila jsem si:

jak moc se bojím chyb
jak těžko přijímám pochvalu
jak stále toužím po uznání tam, kde ho možná nikdy nedostanu
jak někdy i já sama bývám tvrdá na druhé, když vidím jejich sílu, kterou oni nevidí

A také to, že:

dokonalost není cíl.
autenticita ano..

🌸 Možná nejsme nedokonalí

Možná jsme se dokonalí narodili.

A někde na cestě jsme uvěřili, že jsme rozbití.

Že nejsme dost.

Že musíme být jiní.

Jenže příroda nehodnotí.

Strom se nesnaží být růží.
Růže se nesnaží být dubem.

Každý má své místo.

Jen my lidé se snažíme být tím, čím nejsme,
abychom naplnili představy druhých.

A pak se divíme, že jsme vyčerpaní.

🤍 Učím se…

Učím se:

přijímat i kritiku
nebát se ukázat chybu
nemuset být celebrita, abych mohla inspirovat
nečekat na uznání tam, kde ho hledám marně
dělat věci proto, že mě naplňují

A hlavně:

ocenit sama sebe.

Bez „ale“.

A jak to máte Vy?

Cítíte se někdy nedostateční?
Děláte maximum… a stejně to nestačí?
Měníte se, abyste byli přijímáni?
A když dosáhnete cíle, radost nepřijde?

Možná nehledáme vnější ocenění.
Možná hledáme pocit uvnitř.

A ten nám nikdo jiný dát nemůže.

Naše další video s Tamarou bude právě o ne/dokonalosti.
O tom, jak nás představy a vzorce brzdí.
A jak si můžeme dovolit být skuteční.

Ne dokonalí.

Skuteční.

Všechny články v blogu