Jak spolu tvoříme život: cesta od strachu k vědomému tvoření

Někdy přemýšlím nad tím, zda jsme na tento svět přišli opravdu sami.

Ne jako tělo. Ne jako osobnost. Ale jako vědomí, které dostalo možnost prožít život prostřednictvím člověka.

Od narození v sobě neseme jedinečné nastavení. Potenciál, který nemusíme vytvářet. Už v nás je. Jen ho postupně překryjí zkušenosti, strachy, očekávání druhých a programy, které jsme během života převzali.

Učíme se, jak bychom měli žít. Jak bychom se měli chovat. Čemu věřit. Co je správné.

A někde na té cestě přestaneme důvěřovat tomu nejtiššímu hlasu v sobě.

Přitom možná nikdy nezmizel.

Jen čeká, až se znovu zaposloucháme.

Pro mě je život stále víc cestou návratu. Ne návratu do minulosti, ale návratu ke spojení s tím, co vnímám jako tvořivou sílu života.

Nevnímám ji jako něco, co stojí nade mnou. Ani jako něco, co existuje odděleně ode mě.

Vnímám ji jako partnerství.

Ta síla beze mě nemůže vytvořit můj život. Potřebuje moje oči, moje ruce, moje rozhodnutí i moji odvahu.

A já bez ní často ztrácím směr. Zůstávám uvězněná ve strachu, potřebě kontroly nebo v přesvědčení, že všechno musím zvládnout sama.

Teprve když se znovu spojím s tímto tichým prostorem uvnitř sebe, začínám vnímat něco zvláštního.

Nejsem sama.

Jako by život tvořil se mnou.

Ve chvílích, kdy jednám pouze ze strachu, moje mysl hledá jistoty a kontrolu. Když se ale na okamžik zastavím a začnu opravdu naslouchat, objevuje se prostor.

Prostor, ve kterém nemusím hned znát odpověď.

Prostor, ve kterém se rodí nové možnosti.

Možná právě tomu říkám vědomí.

Ve vědomí se už necítím oddělená od života. Přestávám bojovat proti proudu a začínám s ním spolupracovat.

Moje rozhodnutí pak nevycházejí jen z minulých zkušeností, ale i z důvěry v něco, co mě přesahuje a přitom je zároveň mou součástí.

Každá myšlenka, každé slovo i každý čin se stává malým semínkem.

Některá semínka vyrůstají ze strachu.

Jiná z lásky.

A možná právě v tom spočívá naše největší svoboda.

Nemůžeme změnit všechno, co nás v životě potkalo.

Ale každý den si můžeme vybrat, z jakého místa budeme tvořit svůj další krok.

Nevím, jak tuto tvořivou sílu nazýváte vy…..

Někdo jí říká Bůh.

Někdo Vědomí.

Někdo Příroda.

Někdo Život.

Na názvu možná až tolik nezáleží.

Důležité je, jestli jí dokážeme znovu naslouchat.

Možná totiž netvoříme sami.

Možná tvoříme spolu.

A možná právě tehdy, když se přestaneme cítit oddělení, začíná vznikat svět, ve kterém je více důvěry než strachu, více spolupráce než boje a více lásky než potřeby mít pravdu.

Jak to vnímáte vy? Máte někdy pocit, že život tvoří spolu s vámi? Nebo jste zažili okamžik, kdy jste se přestali cítit oddělení a něco se ve vás změnilo?

Napište mi o svých úvahách a zkušenostech.

• Zažili jste někdy okamžik, kdy jste cítili, že vás život někam vede?
• Rozhodujete se častěji ze strachu, nebo z důvěry?
• Kdy jste naposledy opravdu naslouchali sami sobě?
• Věříte, že v každém z nás existuje přirozená moudrost, která nás vede?
• Co se ve vašem životě změnilo ve chvíli, kdy jste přestali bojovat a začali více důvěřovat?

O mně

Iveta Skřivanová provází lidi na cestě k sobě prostřednictvím transformativního koučinku, naslouchání, práce s emocemi, meditací a rozvoje vnímání. Ve své práci propojuje zkušenosti z praxe s hlubokým respektem k jedinečnosti každého člověka. Věří, že odpovědi často nehledáme venku, ale postupně je objevujeme ve chvíli, kdy začneme skutečně naslouchat sami sobě.

👉 Více o mé práci: https://ivetaskrivanova.cz/

🌿 Pokračujte ve Filozofii Naslouchání

👉 Nasloucháte druhým, nebo jen svým vlastním myšlenkám?

Jak často skutečně nasloucháme druhému člověku a jak často posloucháme jen vlastní příběhy? Článek o tom, proč opravdové naslouchání dokáže proměnit naše vztahy.

👉 Odvaha začíná uvnitř: Naslouchání sobě i životu

Proč hledáme odpovědi u druhých, když je nosíme uvnitř sebe? Zamyšlení o odvaze zastavit se a důvěřovat vlastnímu vnitřnímu kompasu.

👉 Strach jako brána k transformaci – klíč k naší vnitřní svobodě

To, čeho se nejvíce bojíme, bývá často branou k našemu největšímu růstu. Co když je strach pozvánkou k proměně?

👉 Když se spojí dvě ruce

O tom, že opravdové setkání začíná ve chvíli, kdy druhého přestaneme hodnotit a začneme ho opravdu vnímat.

👉 Proč si do života přitahujeme právě tyto lidi? 

Možná nejsou v našem životě náhodou. Každý z nás někdy přemýšlel, proč se v jeho životě objevují právě určití lidé.

Někdo nás inspiruje. Jiný nás rozčiluje. Jeden nám dá pocit bezpečí, druhý otevře staré rány, o kterých jsme si mysleli, že už dávno neexistují.

 

Všechny články v blogu