Když se spojí dvě ruce: důvěra, láska a skutečné setkání

Kolikrát za den použijeme své ruce, aniž bychom si uvědomili, co všechno vlastně vyjadřují?

• Podáváme si je při seznámení.
• Držíme za ně své děti, když je chceme ochránit.
• Ve školce se děti drží za ruce, aby zůstaly spolu.
• Při modlitbě spojíme své vlastní dlaně.
• Když máme radost, tleskáme.
• Na svatbě si navlékáme prsten na ruku jako symbol spojení dvou životů.
• Dříve bylo polibkem ruky vyjadřováno poděkování, úcta a respekt.
• Když se dva lidé milují, často jdou mlčky vedle sebe a drží se za ruce. Nepotřebují mnoho slov. Jejich spojení mluví za ně.
• A když se loučíme, naposledy si podáme ruku nebo zamáváme.

Není zvláštní, kolik nejdůležitějších okamžiků našeho života prochází právě rukama?

Nedávno mě napadla zvláštní myšlenka.

Když se dva lidé chytnou za ruce, není to jen obyčejný dotek.

Je to okamžik, kdy se na chvíli propojí dva světy.

Dvě dlaně.

Dva životy.

Dvě zkušenosti.

A mezi nimi vzniká prostor.

Možná právě tam se rodí důvěra.

Často přemýšlíme nad tím, co nás od sebe odlišuje.

• Muž a žena.
• Jin a jang.
• Logika a intuice.
• Mluvení a naslouchání.
• Aktivita a klid.

Jako bychom stáli na opačných březích jedné řeky.

Přitom možná nejde o to, kdo má pravdu.

Ani o to, kdo je silnější.

Jde o to, zda jsme ochotni podat druhému ruku.

Ve chvíli, kdy se dotknou dvě dlaně, nikdo nemusí vyhrát.

Nikdo nemusí prohrát.

Vzniká spojení.

Připomíná mi to dva vodiče.

Každý vede jiným směrem.

Každý nese jinou energii.

Sám o sobě není lepší ani horší.

Teprve společně mohou vytvořit něco, co jeden sám nedokáže.

Stejně tak mužská a ženská energie nemusí soupeřit.

Mohou se doplňovat.

Stejně jako jin a jang nejsou protivníci.

Jsou dvě části jednoho celku.

Možná právě proto nás držení za ruku uklidňuje.

Cítíme, že na to nejsme sami.

Někdy není potřeba hledat správná slova.

Stačí tichý dotek.

Přítomnost.

Blízkost.

Skutečné setkání totiž nezačíná tehdy, když druhého přesvědčíme.

Začíná ve chvíli, kdy ho začneme vnímat.

Když přestaneme připravovat svou odpověď a začneme opravdu naslouchat.

Když dovolíme druhému být tím, kým je.

Ne stejným.

Ale jedinečným.

Možná právě proto je podání ruky symbolem důvěry téměř ve všech kulturách.

Neříká:

„Jsem stejný jako ty.“

Říká:

„Jsem jiný než ty.

A přesto se s tebou mohu setkat.“

Ruka je zvláštní.  Stejná ruka může :

• .……..pohladit.
• Může chránit.
• Může tvořit.
• Může pomáhat.
• Může odpustit.
• Ale může také udeřit.
• Odstrčit.
• Zranit.

Není to rukou.

Je to tím, co do ní vloží naše srdce.

Možná proto český jazyk používá tolik krásných spojení.

• Podat pomocnou ruku.
• Natáhnout ruku.
• Vzít někoho za ruku.
• Držet při sobě.
• Dát za někoho ruku do ohně.

Jako by nám připomínal, že vztahy nejsou postavené jen na slovech.

Jsou postavené na gestech.

Na přítomnosti.

Na důvěře.

Na odvaze být spolu.

Možná právě tam začíná láska.

Možná právě tam začíná skutečné naslouchání.

A možná právě tam se rodí přítomnost – v tichém okamžiku mezi dvěma lidmi, kdy není potřeba nic dokazovat.

Stačí být.

Spolu.

---

O mně

Jmenuji se Iveta Skřivanová a věřím, že skutečná změna začíná ve chvíli, kdy se člověk cítí viděný, slyšený a přijatý.

Ve své praxi propojuji transformativní koučink, hluboké naslouchání, metody Reconnective Healing®, The Reconnection®, EOV, meditace i poznatky o fungování lidské mysli a mikrobiomu.

Provázím lidi na cestě k většímu porozumění sobě i druhým. V bezpečném prostoru společně hledáme souvislosti, objevujeme nové pohledy a nacházíme cestu k většímu klidu, důvěře a vnitřní svobodě.

Působím v Poděbradech, Praze i online po celé České republice.

Pokud cítíte, že nastal čas zastavit se, více naslouchat sobě i druhým a podívat se na svůj život z nové perspektivy, ráda vás na této cestě doprovodím.

Iveta Skřivanová
Transformativní koučka • Průvodkyně nasloucháním • Lektorka EOV • Praktik Reconnective Healing a The Reconnection

🌐 https://ivetaskrivanova.cz

Všechny články v blogu