RE-klama a RE-akce: Proč opakujeme stejné reakce?

Někdy nás nezraňuje pouze to, co se právě stalo. Bolí nás také obraz, který se v nás při určitém slovu nebo situaci znovu otevřel. Jak vzniká naše vnitřní re-klama, proč na ni odpovídáme stále stejnou re-akcí a co se může změnit, když začneme více naslouchat sobě i svým dětem?

Zajímá mě více

Někdy nás nezraňuje pouze to, co se právě stalo. Bolí nás také obraz, který se v nás při určitém slovu nebo situaci znovu otevřel. Jak vzniká naše vnitřní re-klama, proč na ni odpovídáme stále stejnou re-akcí a co se může změnit, když začneme více naslouchat sobě i svým dětem?

Toto zamyšlení navazuje na můj článek RE – když se opakování stane realitou, ve kterém jsem se zastavila nad tím, jak se z opakovaného obrazu může stát naše re-alita.

Tentokrát se chci podívat hlouběji na dvě další slova: re-klama a re-akce.

Ne jako na jejich doslovný jazykový původ, ale jako na obrazy, které mi pomáhají lépe pochopit, co se někdy odehrává v našem nitru.

Jak dlouho se můžeme dívat na neúplný obraz a považovat ho za jedinou skutečnost?

Někdy několik měsíců. Někdy mnoho let. A někdy si ho neseme z dětství až do dospělosti.

RE-klama – obraz opakovaný tak dlouho, až mu uvěříme

V určité chvíli si můžeme vytvořit představu o sobě, o druhých nebo o světě:

Nejsem dost dobrá.

Musím všechno zvládnout sama.

Když udělám chybu, zklamu ostatní.

Moje pocity nejsou důležité.

Nemohu nikomu důvěřovat.

Aby mě měli rádi, musím být hodná, silná nebo úspěšná.

Myšlenka se opakuje. Postupně se stává známou. A co je známé, tomu někdy přestaneme klást otázky.

Vzniká naše vnitřní re-klama — sdělení, které jsme si zopakovali tolikrát, až ho přijmeme jako pravdu.

Nemusí přitom odpovídat celé skutečnosti. Mohlo vzniknout z jediné věty, nedorozumění, strachu, dětského pohledu nebo situace, ve které jsme ještě nedokázali vidět všechny souvislosti.

Přesto podle něj můžeme začít žít.

RE-akce – známý obraz spouští známou odpověď

Na vnitřní re-klamu potom navazuje re-akce.

Někdo něco řekne — a my se stáhneme.

Někdo se zatváří — a my v jeho výrazu uvidíme odmítnutí.

Objeví se příležitost — a my si znovu řekneme, že ještě nejsme připraveni.

Přijde nejistota — a začneme pochybovat, bránit se, útočit nebo utíkat.

Známá situace v nás spustí naučenou reakci. Ta ovlivní naše rozhodnutí i další vývoj událostí. Výsledek se potom podobá tomu předchozímu a my v něm uvidíme potvrzení:

Ano. Přesně jsem věděla, že to tak dopadne.

Vzniká kruh:

vnitřní obraz → automatická reakce → podobný výsledek → potvrzení původního obrazu

Možná se tedy neopakuje pouze to, co se děje kolem nás. Opakuje se také naše odpověď.

RE-play – když si starý příběh znovu přehráváme

Najednou mi do tohoto obrazu zapadlo také slovo RE-play.

Stačí stisknout tlačítko a stejná nahrávka se přehraje znovu. Od začátku, kdykoliv a třeba stále dokola.

Není to někdy podobné i s naší myslí?

Událost už dávno skončila, ale my si ji umíme znovu přehrát. Vracíme se k tomu, co kdo řekl, co jsme měli odpovědět, co jsme udělali špatně nebo co se možná stane příště.

Někdy nemusíme vědomě vzpomínat vůbec. Stačí podobný tón hlasu, výraz, místo nebo pocit — a stará nahrávka se spustí sama.

Nevidíme potom pouze přítomný okamžik. Díváme se na něj skrze záznam toho, co jsme už jednou prožili.

RE-play nám může pomoci něco pochopit, znovu si vychutnat nebo uvidět z jiného úhlu. Může nás však také udržovat v příběhu, který už dávno není celý.

Možná proto není nejdůležitější nahrávku násilím vymazat. Nejdříve si potřebuji všimnout, že právě hraje.

Mohu se zastavit a zeptat se:

Odehrává se toto skutečně teď — nebo se ve mně právě spustil starý záznam?

RE-staurovat – obnovit, ale nevymazat celý příběh

Když se starý obraz poškodí, nemusíme ho vždy zahodit. Můžeme ho re-staurovat.

Restaurátor nepřetře celé dílo novou barvou, aby vypadalo, že nikdy nic neprožilo. Opatrně odkrývá jednotlivé vrstvy, očišťuje to, co zakrývá původní obraz, zpevňuje poškozená místa a zachovává to, co k dílu patří.

Tento obraz se mi líbí i pro naši vnitřní práci.

Nemusíme vymazat minulost ani ze sebe vytvořit někoho úplně jiného. Můžeme se vrátit k místu, které potřebuje pozornost, a postupně obnovit to, co pod nánosy strachu, bolesti nebo cizích očekávání přestalo být vidět.

Možná svoji hodnotu nemusíme nově vyrobit. Možná ji jen potřebujeme znovu objevit pod vrstvami příběhů, které jsme o sobě přijali.

Restaurovaný obraz není kopií původního okamžiku. Nese stopy času, péče i proměny. Právě tím může být ještě opravdovější.

RE-generace – obnova života i příběhů mezi generacemi

Ve slově re-generace slyším především obnovu — návrat životní síly tam, kde se něco vyčerpalo nebo poškodilo.

Když mu však naslouchám obrazně, zaslechnu v něm také slovo generace.

Život se obnovuje v přírodě, v našem těle i v příchodu dalších generací. V těle vznikají nové buňky a některé tkáně se průběžně obnovují. Něco zaniká, něco vzniká a něco pokračuje v nové podobě.

Také rodinné obrazy, věty a způsoby reagování mohou přecházet z generace na generaci. Ne nutně jako vědomé rozhodnutí. Děti sledují, jak dospělí zacházejí se strachem, konfliktem, chybou, láskou nebo vlastními potřebami.

Mohou tak převzít starou „nahrávku“, aniž by někdo stiskl tlačítko úmyslně.

Re-generace pro mě proto neznamená pouhé zopakování další generace. Je také nadějí, že to, co přechází dál, nemusí pokračovat beze změny.

Nová generace může starý příběh znovu přehrát — nebo mu porozumět, re-staurovat ho a vytvořit jeho další část jinak.

To, co jsme převzali, nemusíme slepě opakovat. Můžeme tomu porozumět, obnovit to, co je živé, a předat dál nový obraz.

Žijeme spolu, a přesto někdy každý sám

Každý z nás se dívá na svět ze své osobní bubliny.

Neseme si v ní zkušenosti, vzpomínky, přání, obavy i významy, které jsme událostem přisoudili. Dva lidé proto mohou prožít stejnou situaci a každý si z ní odnést jiný příběh.

Jeden něco řekne bez úmyslu ublížit. Druhého se však věta hluboce dotkne.

První nechápe:

Co jsem ti provedl? Proč se ke mně tak chováš?

Druhý zase cítí:

Jak jsi mi něco takového mohl říct?

Oba mluví o stejné chvíli, ale každý reaguje na jiný vnitřní obraz.

Žijeme spolu pod jednou střechou, sedíme u stejného stolu, mluvíme spolu — a přesto může být každý uzavřený ve svém vlastním světě.

Jak může nehmotné slovo způsobit skutečnou bolest?

Slovo nemá váhu. Nemůžeme si na ně sáhnout. Přesto může mít obrovskou moc.

Někdy nás nezasáhne samotný zvuk slova, ale význam, který se s ním v nás spojil. Věta se může dotknout vzpomínky, obavy nebo starého přesvědčení.

Tělo může odpovědět sevřením, napětím, zrychleným dechem, neklidem nebo potřebou okamžitě se bránit.

Možná nás tedy nezraňuje pouze to, co se právě stalo. Bolí nás také obraz, který se v nás při té události znovu otevřel.

Pocity, kterým jsme dlouho nevěnovali pozornost, se mohou hromadit jako pára v tlakovém hrnci. Držíme je pod pokličkou, protože potřebujeme fungovat, nechceme obtěžovat druhé nebo sami nevíme, co s nimi.

Pak někdy stačí jediné slovo a poklička se nadzvedne.

Ne proto, že by poslední věta způsobila všechno. Dotkla se však místa, které už bylo dlouho citlivé.

Pocity nejsou nepřítel, ale zpráva

Když začneme více naslouchat sobě, svému tělu a svým pocitům, můžeme si postupně všimnout, co se v nás skutečně odehrává.

Nejde o to nechat se každou emocí bez omezení řídit. Jde o to nevytlačovat ji automaticky zpět pod pokličku.

Mohu se zastavit a zeptat se:

Co mě právě zasáhlo?

Připomíná mi tato situace něco staršího?

Reaguji pouze na přítomnou chvíli, nebo také na obraz, který už v sobě znám?

Co teď potřebuji, abych nemusela útočit ani utíkat?

Právě mezi podnětem a naší odpovědí může vzniknout malý prostor. A v něm možnost zvolit jinou reakci.

Co potřebují naše děti, i když to nelze koupit

Dětem se můžeme snažit zajistit bezpečný domov, jídlo, oblečení, vzdělání, kroužky i zážitky.

Vedle hmotných potřeb však mají také potřeby vnitřní a vztahové.

Potřebují cítit, že jsou přijímané, vnímané a slyšené. Že mohou mluvit o svých pocitech, aniž bychom je hned opravovali, zlehčovali nebo jim vysvětlovali, co by měly cítit místo toho.

Dítě si může z určité situace odnést obraz:

Rodiče mají raději sourozence.

Musím být úspěšný, aby na mě byli hrdí.

Když udělám chybu, nejsem dost dobrý.

Moje obavy jsou směšné.

Rodič přitom mohl situaci vnímat úplně jinak. Nemusel dítě odmítat ani zraňovat. Dítě však ještě neznalo všechny souvislosti a vytvořilo si vysvětlení z toho, co bylo schopné v dané chvíli vidět.

Dítě nepotřebuje slyšet, že jeho obraz byl špatný

Když dítěti řekneme: To sis vymyslel. Tak to vůbec nebylo, jeho prožitek tím nezmizí.

Můžeme mu však pomoci uvidět, že původní obraz nebyl celý.

Možná za přísným slovem nebylo odmítnutí, ale strach rodiče. Možná chyba neznamenala selhání. Možná jeden neúspěch nevypovídá nic o hodnotě dítěte ani o jeho budoucnosti.

Dětský obraz ještě často není tak hluboce zakořeněný. Když dítě dostane srozumitelné vysvětlení, bezpečný prostor a možnost vyjádřit své pocity, může přijmout nový, úplnější pohled.

Ne obraz, který mu někdo násilím vnutil jako jediný správný, ale takový, ve kterém najednou uvidí více souvislostí a možností.

Starý obraz potom nemusí dál spouštět stejný strach a stejnou reakci.

EOV pro děti jako prostor pro dítě i rodiče

Při setkáních EOV pro děti nepracuji pouze s pozorností, vnímáním, vizualizací a sebedůvěrou.

Součástí setkávání je také bezpečný prostor, ve kterém může dítě lépe poznávat samo sebe, své pocity a způsob, jakým se dívá na určité situace.

Někdy díky tomu nezačne lépe rozumět pouze dítě sobě. Začne mu lépe rozumět také rodič.

EOV tak může vedle rozvoje dítěte přinést i nový pohled na komunikaci a vztahy v rodině. Nejde o hledání viníka ani o opravování dítěte. Jde o možnost uvidět obraz z více stran.

U dospělých mohou být kořeny hlubší

My dospělí jsme svůj vnitřní obraz často opakovali mnohem déle.

Přizpůsobili jsme mu rozhodnutí, vztahy i způsob, jakým sami se sebou mluvíme. Stal se natolik známým, že už nám naše automatická reakce nepřipadá zvláštní.

Někdy se na něj nechceme podívat, protože by to znamenalo připustit, že naše dlouholetá pravda možná nebyla celým příběhem.

Proměna proto může potřebovat více času, trpělivosti a bezpečí.

Zranění je jako tříska ukrytá hluboko pod kůží. Nevidíme ji, ale při určitém pohybu se znovu připomene.

Prvním krokem nemusí být okamžitě ji odstranit.

Prvním krokem může být přestat předstírat, že tam není.

Jizva může zůstat, ale nemusí stále bolet

To, co jsme prožili, z našeho příběhu nevymažeme.

Můžeme tomu však věnovat pozornost, péči a nové porozumění. Nikdo nemůže celou vnitřní cestu projít za nás — ale nemusíme na ni být sami.

Postupně se můžeme na starý obraz podívat z jiného úhlu. Možná zjistíme, že jsme některé závěry vytvořili v době, kdy jsme ještě neměli dnešní zkušenosti, slova ani možnosti.

Jizva může zůstat součástí našeho příběhu. Nemusí však navždy bolet pokaždé, když se jí někdo dotkne slovem nebo situací.

Porozumění neznamená popřít bolest. Znamená přestat jí bez povšimnutí dovolovat, aby stále řídila naše dnešní reakce.

EOV pro dospělé a vědomější pohled na sebe

EOV pro dospělé vytváří prostor pro rozvoj vnímání, práci s pozorností, vizualizací, intuicí a vědomějším poznáváním sebe sama.

Nejde pouze o to vidět svět jinak. Jde také o možnost všimnout si, z jakého vnitřního obrazu se na něj právě díváme.

Když začneme lépe rozumět svým myšlenkám, emocím a reakcím, můžeme získat větší nadhled a svobodněji volit svůj další krok.

Meditace 10 těl – chvíle, kdy mohu naslouchat dovnitř

Meditace 10 těl nabízí vedený prostor pro zastavení, obrácení pozornosti dovnitř a vědomé vnímání těla i hlubších vrstev prožívání.

Nemusí být rychlou cestou k vymazání minulosti. Může být chvílí, ve které už před svými pocity neutíkáme a dovolíme si vnímat, co v nás potřebuje pozornost, klid nebo uvolnění.

Někdy nepotřebujeme další návod. Potřebujeme bezpečný prostor, ve kterém nemusíme nic dokazovat a můžeme znovu slyšet sami sebe.

Takový prostor nabízím také při individuálním transformativním koučinku a hlubokém naslouchání osobně v Poděbradech, po domluvě v Praze nebo online.

Nový pohled nevytvoří jinou minulost, ale může změnit další krok

Nemůžeme změnit to, co se stalo.

Můžeme však postupně měnit význam, který si z minulosti přenášíme do přítomnosti. Můžeme si všimnout vnitřní re-klamy a reakce, kterou v nás znovu spouští.

Možná se před námi objeví podobná situace jako dříve.

My už na ni ale nemusíme odpovědět úplně stejně.

Možná nás nezraňuje jen to, co se právě stalo. Bolí nás také obraz, který se v nás znovu otevřel. Když mu začneme naslouchat, můžeme mu porozumět — a příště odpovědět jinak.

Otázka pro vás

Jaký starý obraz možná stále ovlivňuje vaše dnešní reakce?

EOV, meditace ani koučink nenahrazují zdravotní péči nebo psychoterapii, ale mohou být oporou a skvělým doplňkem. Pokud jsou vzpomínky, emoce či tělesné reakce velmi intenzivní, opakovaně se vracejí nebo výrazně zasahují do každodenního života, je vhodné obrátit se také na psychologa, psychoterapeuta nebo lékaře.

FAQ – časté otázky

Proč v podobných situacích stále reagujeme stejně?

Mozek využívá předchozí zkušenosti, aby dokázal rychle vyhodnotit novou situaci. Pokud nám něco připomene starší zkušenost, může se automaticky spustit známá emoční a tělesná reakce ještě předtím, než si uvědomíme všechny současné souvislosti.

Co v článku znamená re-klama?

Re-klama je zde vědomou slovní hrou. Označuje myšlenku nebo obraz, který si opakujeme tak dlouho, až ho přijmeme jako pravdu o sobě, druhých nebo životě. Nejde o doslovný jazykový původ slova reklama.

Co symbolizuje RE-play?

RE-play představuje opakované přehrávání staré vzpomínky, očekávání nebo vnitřního příběhu. Podobná současná situace může spustit starou „nahrávku“, a my potom nereagujeme pouze na přítomnost, ale také na to, co jsme prožili dříve.

Jak článek chápe re-staurování a re-generaci?

Re-staurování je obrazem citlivé obnovy, která minulost nevymazává, ale pomáhá odkrýt to, co pod nánosy starých příběhů přestalo být vidět. Re-generace zde označuje obnovu životní síly a symbolicky také možnost proměnit vzorce, které se předávají mezi generacemi.

Mohou nás slova skutečně zranit?

Slova nesou význam a mohou se spojovat se vzpomínkami, vztahy a našimi přesvědčeními. Proto mohou vyvolat silné emoce i tělesné napětí, přestože sama nejsou hmotná.

Jak pomoci dítěti změnit bolestivý vnitřní obraz?

Nejdříve je důležité jeho prožitek vyslechnout a nezlehčovat. Potom mu můžeme klidně vysvětlit další souvislosti, položit otázky a pomoci mu uvidět situaci z více stran. Cílem není dítěti vnutit „správnou pravdu“, ale rozšířit obraz, který dosud mělo.

Jak může EOV podpořit dítě a vztah s rodičem?

EOV pro děti propojuje cvičení pozornosti, vnímání, vizualizace a práci se sebedůvěrou. Individuální nebo skupinový prostor může zároveň pomoci otevřít témata, o kterých dítě běžně nemluví, a nabídnout rodiči nový pohled na jeho prožívání.

Je možné změnit dlouholetou automatickou reakci?

Ano, změna je možná, zpravidla však vyžaduje všímavost, opakování a čas. Prvním krokem bývá rozpoznat okamžik, ve kterém se stará reakce spouští. Teprve potom vzniká prostor zvolit vědomější odpověď.

Co když jsou moje emoce nebo vzpomínky příliš silné?

Pokud vás zahlcují, vracejí se velmi intenzivně nebo narušují běžné fungování, nemusíte na ně být sami. Je vhodné vyhledat kvalifikovaného psychologa, psychoterapeuta nebo lékaře.

 

O Filozofii Naslouchání

Tento článek je součástí mé volné série RE v rámci Filozofie Naslouchání.

Nejde o jazykovědný rozbor ani o jediný správný návod na život. Je to pozvání zaposlouchat se do slov, pocitů, vztahů i situací, které používáme a prožíváme tak často, že jsme v nich možná přestali vnímat další významy.

Věřím, že proměna často nezačíná další radou. Začíná ve chvíli, kdy se zastavíme a začneme skutečně naslouchat — sobě, druhým, svému tělu i Životu.

Související články a služby

 O mně

Jmenuji se Iveta Skřivanová a provázím děti, rodiče i dospělé na cestě k většímu porozumění sobě samým.

Ve své práci propojuji hluboké naslouchání, transformativní koučink, EOV, meditace, práci s pozorností a vlastní životní zkušenosti.

Setkat se můžeme osobně v Poděbradech, po domluvě v Praze nebo online.

Kontakt:
Telefon: +420 724 083 004
E-mail: info@ivetaskrivanova.cz

Všechny články v blogu