RePlay – když se opakování stane realitou

Co když realita nepůsobí pevně proto, že je neměnná, ale proto, že se nám její obraz každý den opakuje — a my na něj odpovídáme stále stejnou reakcí? Osobní zamyšlení nad slabikou RE, životními cykly, všímavostí a tím, co všechno mohou skrývat obyčejná slova.

Dnes jsem se zastavila nad slovy re-alita, re-akce a re-start.

Najednou mě v nich zaujalo RE. Začala jsem přemýšlet, kolik slov ho v sobě obsahuje a jak často je používám, aniž bych se nad jeho významem pozastavila.

Re-start. Re-set. Re-akce. Re-cyklace. Re-generace. Re-vitalizace. Re-kapitulace. Re-kreace. Re-plika. Re-klama.

Jak mi něco tak běžného mohlo tak dlouho připadat nevýznamné? A co se mi vlastně RE snaží říci?

Podívala jsem se proto do jazykové poradny Ústavu pro jazyk český a zjistila jsem, že předpona re- skutečně vyjadřuje návrat, pohyb zpět, opakování nebo děj, který se uskutečňuje znovu.

Nejde mi však o přesný jazykový původ každého slova. Vím, že například slovo realita se z hlediska svého původu nedělí na re- a alitu a slovo reklama nevzniklo spojením re- a klamu.

Tentokrát jsem se jen zaposlouchala do jejich zvuku a dovolila si vnímat slova trochu jinak.

Ne pouze jako samozřejmý prostředek dorozumění, ale jako obrazy, ve kterých může být ukryto více významů, než si na první pohled uvědomujeme.

Realita jako opakující se obraz

Nejvíce mě zastavilo právě slovo re-alita.

Co když to, čemu říkáme realita, vnímáme jako pevné především proto, že se nám určitý obraz stále opakuje?

Každé ráno otevřeme oči a poznáváme svůj pokoj. Vstáváme do stejného života, potkáváme známé lidi, chodíme stejnou cestou do práce a vracíme se do stejného domova.

Myslíme si, že se díváme na stále stejný obraz.

Jenže on stejný není.

Cestou rozkvetl strom. Na domě se objevila prasklina. Někdo odstranil starou ceduli. Zahrada změnila barvu. Dítě povyrostlo. Na tváři člověka, kterého denně potkáváme, se objevila další vráska.

A také my jsme se od včerejška nepatrně změnili.

Přesto si těchto drobných proměn často nevšimneme. Až jednoho dne se zastavíme a řekneme si:

To se ale všechno změnilo.

Jenže ono se to nezměnilo najednou. Proměňovalo se to před našima očima každý den. Pouze naše pozornost přišla později.

Možná se tedy realita neustále opakuje, ale při každém opakování je už trochu jiná.

Podobá se předchozímu obrazu natolik, že ji považujeme za stejnou. Ve skutečnosti se však stále znovu skládá v čase a prostoru.

RE-akce – když na známou realitu odpovídám stejně

Potom mi došlo, že re-alita nestojí sama. Velmi těsně se s ní pojí také re-akce.

Reakce je odpovědí na určitý podnět nebo situaci. Když se však ve svém životě setkávám s podobným obrazem, často na něj odpovídám stejným, naučeným způsobem.

Někdo něco řekne — a já se stáhnu.

Objeví se nejistota — a já začnu pochybovat.

Přijde příležitost — a já si znovu řeknu, že ještě nejsem připravená.

Známá situace ve mně spustí známou reakci. Ta ovlivní moje rozhodnutí, chování i další vývoj událostí. Výsledek se potom podobá tomu předchozímu a já v něm uvidím potvrzení:

Ano, taková je moje realita.

Vzniká zvláštní kruh:

opakující se obraz → naučená reakce → podobný výsledek → potvrzení známé reality

Možná se tedy neopakuje pouze obraz přede mnou. Opakuje se také moje odpověď na něj.

A právě tady se může něco změnit. Ne vždy mohu okamžitě změnit vnější situaci, ale mohu si všimnout chvíle, ve které se ve mně spouští stará reakce. Mohu se na okamžik zastavit a zeptat se:

Chci tentokrát odpovědět stejně?

Někdy stačí malá změna reakce, aby se celý následující obraz začal skládat jinak.

Všímavost mění naši prožívanou realitu

Když jsem o tom přemýšlela dál, uvědomila jsem si, jak důležitá je naše všímavost.

Neprožíváme pouze to, co kolem nás existuje. Prožíváme hlavně to, čeho si všimneme, čemu věnujeme pozornost a jaký význam tomu dáme.

Dva lidé mohou jít stejnou ulicí a každý se vrátí s jiným příběhem. Jeden si všimne rozbitého chodníku, druhý rozkvetlého stromu. Jeden uslyší hluk aut, druhý dětský smích. Jeden uvidí překážku, druhý možnost změnit směr.

Ulice je stejná, ale prožívaná realita každého z nich je jiná.

Neznamená to, že pouhým pohledem libovolně měníme hmotný svět. Mění se však to, co z něj vstupuje do našeho vědomí, jak tomu rozumíme a jak v tom potom žijeme.

Možná realita není pouze to, co se před námi nachází. Je také tím, co jsme v dané chvíli schopni uvidět.

Re-klama – opakovaný obraz, kterému uvěříme

Podobně mě oslovilo slovo re-klama.

Jako by v sobě neslo obraz něčeho, co se nám opakovaně ukazuje, až tomu začneme věřit.

Reklama staví právě na opakování. Obraz, věta nebo sdělení se před námi objevují stále znovu. Postupně se stávají známými — a to, co dobře známe, nám může začít připadat pravdivé, důvěryhodné nebo potřebné.

Ale možná si vytváříme také své vlastní vnitřní reklamy:

Nejsem dost dobrá.

Musím se ještě více snažit.

Tohle nedokážu.

Nejdříve musím všechno dokonale umět.

Myšlenka se opakuje, až se promění v přesvědčení. Přesvědčení ovlivní naše rozhodnutí. Rozhodnutí vytvoří zkušenost — a zkušenost nám nakonec potvrdí původní myšlenku.

Tak se může jeden obraz stále replikovat a vytvářet realitu, která vypadá jako jediná možná.

Více o tom, jak vlastní myšlenky a přesvědčení ovlivňují naše vnímání i vztahy, píšu také v článku Nasloucháte druhým, nebo jen svým vlastním myšlenkám?

Replika není originál

Také re-plika je opakováním nebo napodobením původního obrazu.

Může se originálu velmi podobat, ale nikdy jím nebude.

Není to podobné i s našimi dny?

Můžeme se snažit zopakovat včerejší den, stejný pocit, vztah, úspěch nebo rozhodnutí. Jenže žádný okamžik už nemůže být úplně stejný. Změnil se čas, okolnosti i my sami.

Každé opakování se tím stává novým originálem.

Možná se proto Život netočí v uzavřeném kruhu, přestože máme někdy pocit, že se nám vracejí stejná témata.

Možná se pohybuje po spirále.

Vracíme se na podobné místo, ale už nejsme stejným člověkem, který na něm stál minule.

RE-cyklace – návrat do cyklu

Do tohoto obrazu mi najednou zapadlo také slovo re-cyklace.

Něco se vrací do cyklu, aby to mohlo být znovu použito, proměněno a dostalo další podobu. Nevrací se to proto, aby to zůstalo stejné. Vrací se to, aby z toho mohlo vzniknout něco nového.

A není to podobné i v Životě?

Vrací se nám témata, vztahy, otázky i situace. Někdy máme pocit, že jsme znovu na začátku. Možná ale nejsme v uzavřeném kruhu. Možná procházíme dalším závitem spirály.

Stejné téma se může vrátit, ale my už do něj vstupujeme s jinou zkušeností. To, co jsme dříve pouze opakovali, můžeme tentokrát vědomě proměnit.

Recyklace mi proto nepřipomíná jen návrat. Připomíná mi, že i to, co se vrací, může získat nový smysl, novou podobu a nové využití.

Návrat do cyklu nemusí znamenat opakování stejného. Může být příležitostí k proměně.

Restart není návrat na začátek

Re-start znamená začít znovu. Ale nezačínáme od nuly.

Začínáme se zkušeností, kterou jsme včera ještě neměli.

Každé ráno může být takovým malým restartem. Nemusíme automaticky spustit stejný program jako předchozí den. Můžeme se na chvíli zastavit a všimnout si, co se v nás znovu načítá.

Které myšlenky?

Které obavy?

Které staré příběhy?

A chceme je skutečně znovu spustit?

Re-set nemusí znamenat vymazat všechno, co bylo. Může znamenat znovu se nastavit. Vrátit se k sobě a vědomě si vybrat, čemu dnes věnujeme svou pozornost a energii.

Každý den se mohou opakovat začátky. Žádný z nich však nemusí pokračovat úplně stejně.

RE jako možnost obnovy

V dalších slovech už necítím RE jen jako opakování, ale také jako možnost obnovy, návratu a nápravy.

Re-generace — návrat životní síly tam, kde se něco vyčerpalo.

Re-vitalizace — obnovení vitality a oživení něčeho, co ji začalo ztrácet.

Re-operace — návrat k místu, kde je potřeba zákrok zopakovat nebo něco dále napravit.

Re-kreace — chvíle, kdy se můžeme znovu tvořit. Nejen odpočívat, ale na chvíli vystoupit ze starého uspořádání a dovolit, aby se v nás zrodilo něco nového.

RE proto nemusí znamenat, že jsme se nikam neposunuli.

Návrat není vždy krokem zpět. Někdy se musíme k určitému místu vrátit, abychom ho tentokrát dokázali uvidět jinýma očima.

Reality a nemovitosti

Potom jsem si uvědomila ještě jedno nádherné spojení.

Slovem reality označujeme také nemovitosti.

Jak zvláštní a zároveň výstižné.

Nemovitost vnímáme jako něco pevného. Dům stojí na svém místě, má své zdi, číslo a majitele. Říkáme:

Tohle je moje.

Přesto se i nemovitost neustále proměňuje.

Stárne, opravuje se, mění svou podobu i využití. Procházejí jí lidé, žijí v ní své příběhy a zase odcházejí. Jeden majitel ji předává druhému. To, co dnes nazýváme svým majetkem, bude jednou patřit někomu jinému.

Nemovitost je tedy „nemovitá“ v prostoru, ale nikoli v čase.

Možná nám toto slovo připomíná, že ani to, co považujeme za nejpevnější, nám nepatří navěky. Jsme majiteli pouze po určitou dobu. Na chvíli můžeme místo užívat, pečovat o ně, proměňovat je a zanechat v něm svou stopu.

Potom ho předáme dál.

Také rozdělení na movitý a nemovitý majetek je zajímavé. Jedním lze fyzicky pohybovat, druhý zůstává spojený s určitým místem. Časem se však pohybuje a proměňuje obojí.

Z praktického hlediska je tedy označení nemovitost pochopitelné: jde o majetek, který nelze jednoduše přemístit, například pozemek nebo dům pevně spojený se zemí.

Když mu však naslouchám obrazně, slyším v něm ne-movitost — něco, co se zdá být nehybné, pevné a stálé.

Zaujalo mě také, že slovo movitý používáme nejen pro majetek, se kterým lze pohybovat, ale také pro člověka, který je zámožný. Řekneme movitý člověk, ale jako jeho opak běžně neříkáme nemovitý člověk. Významy se zde zvláštně rozcházejí a znovu setkávají kolem majetku, pohybu a vlastnictví.

Nemovitost se fyzicky nepřestěhuje, a přesto kolem ní probíhá neustálý pohyb. Mění se její hodnota, podoba, účel i majitelé. Lidé do ní přicházejí, vytvářejí v ní domov a zase odcházejí.

Možná právě proto ve mně slovo ne-movitost otevírá ještě další obraz: to, co vlastním, nemusí být navždy moje. Na určitou dobu je mi svěřeno místo, o které mohu pečovat, které mohu proměňovat a ve kterém mohu zanechat svou stopu.

Nejde o doslovný význam slova. Je to připomínka, kterou v něm slyším já: ani to nejpevnější vlastnictví nezastaví čas.

Věci stárnou. Domy mění majitele. Krajina mění svou tvář. A my sami jednou odejdeme.

To, co vypadá jako pevný bod, je stále součástí pohybu Života.

Slova dávají tvar tomu, co se pohybuje

Slova potřebujeme, abychom mohli svět pochopit a dorozumět se o něm s ostatními.

Pojmenováváme to, co pozorujeme. Oddělujeme části plynoucího Života a dáváme jim určitou podobu, abychom je mohli uchopit.

Jakmile však něco pojmenujeme, může to začít působit pevněji, než jaké to ve skutečnosti je.

Řekneme:

Tohle je moje realita.

Taková jsem.

Takový je můj život.

Tohle se mi děje pořád.

A možná jsme pouze zachytili jeden obraz v pohybu. Obraz, který se opakoval tak často, až jsme zapomněli, že se může proměnit.

Častým používáním se nám slova stávají samozřejmými. Bereme je jako prostředek dorozumění a málokdy se zastavíme nad tím, co všechno v sobě mohou nést.

Někdy je proto krásné odložit jejich známý význam a skutečně jim naslouchat.

Možná v nich objevíme další pohled. Obraz, kterého jsme si nikdy předtím nevšimli. Hlubší význam, který byl celou dobu přímo před námi.

Jak se říká: Pod svícnem bývá největší tma.

A možná nám právě RE připomíná, že Život není jednou provždy hotový obraz.

Neustále se znovu skládá, opakuje, proměňuje a obnovuje. Nabízí nám další možnost podívat se, všimnout si a rozhodnout se jinak.

Možná se před námi znovu objeví podobná re-alita. Nemusí však pokaždé vyvolat stejnou re-akci. Právě v tomto nepatrném prostoru mezi tím, co se děje, a tím, jak odpovím, může začít vznikat něco nového.

RE nemusí znamenat pouhé opakování. Může být návratem, při kterém máme možnost znovu se podívat, znovu odpovědět a znovu vytvořit svůj další krok.

Každý den můžeme začít znovu — ne jako stejná replika včerejška, ale jako nový originál.

Otázka pro vás

Které slovo jste dosud používali úplně automaticky — a teprve při zastavení jste v něm objevili nový význam?

FAQ – časté otázky

Co znamená předpona re-?

Předpona re- obvykle vyjadřuje návrat, pohyb zpět, opakování, obnovení nebo děj uskutečněný znovu. Najdeme ji například ve slovech restart, regenerace, revitalizace nebo rekvalifikace.

Znamená re-alita doslova opakující se realitu?

Ne. Slovo realita se z hlediska svého původu nerozděluje na předponu re- a slovo alita. Dělení re-alita je v tomto článku vědomou slovní hrou a pozvánkou podívat se na známé slovo z nového úhlu.

Mění pozorovatel realitu?

Pozornost člověka nemění libovolně všechny vnější skutečnosti, výrazně však ovlivňuje jeho prožívání. Z téhož prostředí si různí lidé odnášejí jiné vjemy, významy a příběhy podle toho, čeho si všimnou a jak své zkušenosti rozumějí.

Proč nám známá místa připadají stále stejná?

Mozek rychle rozpoznává známé obrazy a nemusí pokaždé vědomě zpracovávat všechny jejich detaily. Drobné změny proto často zaznamenáme až ve chvíli, kdy se zastavíme, zaměříme pozornost nebo se po delší době vrátíme.

Můžeme vystoupit z opakujících se životních vzorců?

Prvním krokem bývá všimnout si myšlenek, očekávání a reakcí, které se automaticky opakují. Nemusíme vymazat minulost. Můžeme se však zastavit, porozumět tomu, co právě spouštíme, a zvolit jiný další krok.

Proč se nemovitostem říká také reality?

Slovo reality se v běžné češtině používá pro nemovitý majetek, například domy, byty nebo pozemky. Článek toto spojení rozvíjí symbolicky: i to, co vypadá pevně a nehybně, se proměňuje v čase a patří nám pouze po určitou část života.

O Filozofii Naslouchání

Tento článek je součástí série Filozofie Naslouchání.

Nejde o metodu ani návod na život. Je to způsob, jak se dívat na svět, vztahy i sebe sama.

Věřím, že největší proměna nepřichází ve chvíli, kdy dostaneme radu. Přichází tehdy, když se naučíme skutečně naslouchat — sobě, druhým, svému tělu, emocím, slovům i životním situacím.

Každý článek je pozvánkou zastavit se, podívat se na svůj život z jiného úhlu a objevit vlastní odpovědi.

Pokračujte ve Filozofii Naslouchání

• Jak spolu tvoříme život: cesta od strachu k vědomému tvoření
  Zamyšlení nad tím, jak společně s Životem vytváříme svou další cestu.
• Nasloucháte druhým, nebo jen svým vlastním myšlenkám?
  Jak naše vnitřní příběhy ovlivňují komunikaci, vztahy a schopnost opravdu slyšet druhého.
• Proč si do života přitahujeme právě tyto lidi?
  Co nám mohou lidé a opakující se vztahové situace ukazovat o nás samotných.

O mně:

Jmenuji se Iveta Skřivanová a již více než deset let provázím lidi na cestě k většímu porozumění sobě samým.

Ve své práci propojuji transformativní koučink a hluboké naslouchání, práci s emocemi, meditace, rozvoj vnímání a vlastní životní zkušenosti.

Nevěřím, že existuje jedna správná cesta pro všechny. Věřím, že každý z nás už v sobě nese své odpovědi. Někdy jen potřebujeme zpomalit, aby je bylo možné uslyšet.

Působím v Poděbradech, Praze a okolí nebo i online po celé České republice.

Více o mé práci a možnostech setkání

Všechny články v blogu